Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuální počasí

Počasí dnes:

22. 11. 2017

poloj

Bude skoro jasno až polojasno, na SV až oblačno. Denní teploty 7 až 11°C. Noční teploty 2 až -2°C.

Přehrát/Zastavit Další

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje.

Pranostika na akt. den

Svatá Cecílie sněhem pole kryje.

 

Navigace

Obsah

Příběh obyvatel vsi Růžďky

Autor: Mgr. Martin Žamboch
Růžďka patří mezi starší vsi bývalého vsetínského panství, ke kterému od svého počátku patřila. Spolu s Růžďkou se poprvé roku 1504 dozvídáme i o existenci například Jablůnky, Ratiboře, Jasenky a Hovězí. Tyto vsi spolu s nejstaršími sídly panství - Vsetínem (1308), Rokytnicí, Lhotou, Liptálem a Pržnem (1372) tvoří základní kostru středověkého osídlení Vsetínska. Růžďka vznikla v době, kdy poslední osídlenou vsí směrem k horám bylo Hovězí na Vsetínsku a Vigantice na Rožnovsku. Tehdy neexistovala Malá a Valašská Bystřice, Bečvy, Hutisko ani Halenkov a Nový Hrozenkov. Když roku 1714 zakládal meziříčský pán Karel Jindřich ze Žerotína jednu z nejmladších vsí oblasti Karlovice, existovala Růžďka již minimálně 200 let.
 
První zmínka o Růžďce
Veškeré koupě a odprodeje majetků šlechty se zapisovaly do knih, které se nazývaly zemské desky. Dne 8. ledna roku 1504 zapsal písař do zemských desek olomouckých následující text :
"Jan Kuna z Kunstátu na Rožnově Dorotě z Zástřizl, manželce svej vlastní, tvrz a městečko Vsetín s mýtem, městečko Pržno, ves Jablunku, ves Rúščku, ves Kateřnice, ves Hoščálkov, ves Johanová, ves Dolní Rokytnice, ves Horní Rokytnice, ves Liptál, ves Austí, ves Hovězí, ves Jesenku, ves Seninku, ves Ratiboř s jich se vším plným právem, panstvím a příslušenstvím, jakož to sám držím,ve dsky zemské vkládám a vpisuji ku pravému jiejemu věnnému právu v puol třetím tisíci zlatých a platu na tom ročního puol třetího sta zlatých na těch vsech ukazuji. Příjemčí toho věna týž Jan Kuna a Smil, bratr jeho vlastní z Kunstátu, vším statkem svým, což jeho mají neb jmíti budú."
Touto smlouvou zajišťoval Jan Kuna věno své manželce Dorotě. Kupní smlouva, podle které se Jan Kuna a jeho čtyři bratři stali držitelé vsetínského panství, byla zapsána do desek zemských až 24. července roku 1505, kdy je Růžďka uvedena podruhé, a to jako - Ruozdczka.
 
O názvu obce
Jméno obce je svým tvarem jedinečné z více důvodů. Zatímco Lhot, Újezdů, Ústí a Bystřic nalezneme v českých zemích hodně, Růžďka je jediná. Název obce je složitý, procházel i určitým vývojem - Rúščka (1504), Ruozdczka (1505), Rúščka (1517), Rouška (1538), Raustka (1627) a takto bychom mohli ve výčtu pokračovat.
Původ názvu nelze jednoznačně stanovit. Může být odvozen od staročeského osobního jména Rozžďa, které vzniklo od slovesa róžděti tj. splétati v růžice nebo od slova roždie, tj. roští. Je též možné, že název obce pochází od divoce rostoucích planých růží.
 
Obecní znak
Nejstarší obecní pečeť, kterou fojt a obecní přísežní stvrzovali důležité písemnosti, pochází z první poloviny 18. století. Na oválném štítu se dvěma kosmými pruhy ve spodní části je umístěn pták s rozepjatými křídly a s ratolestí v zobáku, vpravo kosmo od něj je umístěna růže. Po obvodu pečeti je umístěn text - Peczet + P + obci + D + Rvsstki. Písmena P a D jsou počáteční písmena slov - dobré a poctivé. Z této symboliky vychází i současný obecní znak a prapor.
 
Vsetínská vrchnost
Obyvatelé Růžďky byli od středověku až do roku 1850 poddanými vsetínské vrchnosti. Na Vsetíně se vystřídala řada rodů - uveďme například Pernštejny, Nekše z Landeka, Arkléba z Víckova, slavného Albrechta z Valdštejna, Zdeňka Žampacha z Potštejna a kardinála Pázmányho v době třicetileté války. V době, kdy máme o Růžďce nejvíce zpráv vlastnil panství uherský rod hrabat z Illesházy (1652-1831).
 
Na hranici panství a kraje
Zatímco dnes leží Růžďka téměř ve středu bývalého vsetínského okresu, v minulosti tomu bylo právě tak naopak. V 16. století existovaly v moravském markrabství dva kraje - brněnský a olomoucký. Vsetínské panství patřilo pod kraj olomoucký. Od poloviny 17. století se však počet krajů zvýšil. Do našeho regionu zasahovaly kraje přerovský a hradišťský (Uherské Hradiště). Vsetínské panství spadalo do hradišťského a sousední rožnovsko-krasenské s Meziříčím do přerovského kraje.
Jak se toto nové rozhraničení dotklo Růžďky ? Součástí Růžďky byly v té době usedlosti "na Bystřičkách", tedy základ pozdější samostatné vsi Bystřičky a také všechny paseky za hřebenem směrem k Malé Bystřici. Území Růžďky zasahovalo až po řeku Bystřičku v celé její délce. Právě řeka Bystřička bylo tou krajskou hranicí. Medůvka a Santov ležely už v jiném panství i kraji.
 
Přírodní obraz údolí Růždeckého potoka
Růždecké údolí odvodňované k severu Růždeckým potokem leží ve Vsetínských vrších. Přístup do míst, kde vzniklo jádro vsi je pohodlný pouze od severu, kde se navíc celé údolí značně zužuje. Jádro vsi vzniklo v nejpříhodnějším místě, kde se údolí nejvíce rozšiřuje do stran. Okolní hřebeny lemující údolí na všech světových stranách mají nadmořskou výšku 540 - 732 m n.m. Dno údolí leží v nadmořské výšce 380- 410 m n. m. Koryto potoka je zde zařezáno do hlinitých sedimentů- svahovin. Okolní hřebeny a podklad těchto svahovin tvoří monotónně se střídající vrstvy pískovců a jílovců.
Současné klima oblasti Růžďky je přechodné mezi mírně teplou a chladnou oblastí s průměrnou roční teplotou 7,4 °C a ročním úhrnem srážek přibližně 768 mm. Na horskou oblast jsou to ukazatele poměrně příznivé. Dno údolí má pro srovnání méně srážek než Vsetín (823 mm) a Rožnov pod Radhošťěm (889 mm).
 
Údolní kolonizace v povodí Bystřičky
v průběhu 15. století
Vzhledem k první zmínce o Růžďce z roku 1504 lze předpokládat, že k založení vsi došlo v průběhu 15. století. Před tím bylo celé údolí pokryto lesem. Ten představoval jedlo-bukové porosty pralesovitého charakteru a v části údolí obrácené k západu i karpatskou bučinu. První kolonisté postupovali do naší oblasti údolím Bečvy pravděpodobně ze střední Moravy. Podívejme se nyní na pomezí vsetínského a meziříčského panství, které od sebe odděloval tok řeky Bystřičky.
V průběhu 15. století zde vzniklo několik vsí. Při ústí Bystřičky do Bečvy to byla ves Konvice a na protějším vsetínské břehu ves Svojanov. Pro tyto dvě vsi musely představovat vzhledem k jejich poloze velké nebezpečí povodně. V bočních údolích levostranných přítoků Bečvy vznikly taktéž dvě vsi Mikulková a Oznice. V údolích pravostranných přítoků ležela Lukaňova (Velká) Lhota a Růžďka. Celá oblast byla první kolonizační vlnou osídlena mnohem více, než nám ukazují prameny z počátku 16. století. Roku 1505 zde z původního osídlení nezůstalo mnoho. Mimo vsi Lukaňovu Lhotu s 5 usedlými a poměrně velkou Růžďku (Ruozdczka) s 20 usedlými byly již všechny vsi pusté. Konvice, Svojanov a Mikulková ležely v blízkosti Bečvy na hlavní dopravní tepně panství, Růžďka a Lukaňova Lhota položené dál v lépe chráněných místech nezanikly. Možná příčina zániku těchto vsí jsou uherské války, nelze však vyloučit ani povodně na Bečvě. S první "válečnou hypotézou" souvisí pravděpodobně založení Růžďky. Nabízí se nám dvě možnosti:
  1. Současně se založením Konvice a Svojanova vznikla i  Růžďka. Poddaní z ohrožených vsí odešli do lépe chráněného údolí Růžďky a  posílili zde již existující osídlení. 
  1. Při založení Konvice a  Svojanova Růžďka ještě neexistovala a byla založena právě poddanými uprchlými z těchto vsí před válečnými událostmi.
Nemůžeme vyloučit ani jednu z těchto možností. Jisté je, že dobře chráněné údolí Růžďky nebylo postiženo válečným tažením v letech třicetileté války, kdy došlo k vypálení řady vsí podél Bečvy.
Ves založili domácí kolonisté, i když první zmínka o ní pochází z doby, kdy se v oblasti panství Hukvaldy začali objevovat Valaši. První zmínky o nich na vsetínském panství spadají do 30. let 16. století, kdy se Valaši ze Slovenska potulovali po hřebenech Javorníků. Tyto zmínky o Valaších se vztahují až na jednu výjimku k jiným lokalitám (Hovězí, Vigantice, Vidče, Rožnov, Tylovice, Jasenka) než k Růžďce. Jediná zpráva o Růžďce pochází z roku 1578 a hovoří se v ní o valašském dobytku lidí z Růžďky. Tehdy rožnovští poddaní ze vsi Tylovic zajali vsetínským lidem z Růžďky " valašský dobytek, 12 beranů a kozlů pod Lipovým vrchem ".
Příchodem Valachů do naší oblasti počíná soužití dvou skupin obyvatel. Staršího domácího obyvatelstva ve vsích a nově příchozích Valachů. I když zpočátku hospodařili jedni i druzí jiným způsobem, později tyto způsoby od sebe navzájem přejímali a splývali v jeden celek. V polovině 17. století se již pod název Valaši zahrnují všichni.
 
Rozšiřování vsi v 16. století
Roku 1517, kdy se vybírala berně, se v Růžďce nacházelo 20 selských usedlostí-gruntů. Zjišťujeme, že po Hovězí, Liptálu a Vsetíně byla ves čtvrtou největší na panství co do počtu usedlostí. Existovalo zde fojtství a na něm fojt Mikuláš…"který přinesl od těch lidí 1 zl. 24 gr. a z fojtství dal 8 gr."
Prvních dvacet usedlostí v údolí byly grunty, neboť první moravský katastr uvádí o 153 let později počet gruntů ve vsi 21. Dolní části údolí byla osídlena později (úsek Bystřička - lokalita U Lošků). Úzká potoční niva neskýtala bezpečí pro stavení a nebylo zde i místo pro polnosti na prudkých svazích v okolí. Příchozí kolonisté začali klučit les až ve střední části údolí. Jednotlivé usedlosti netvořily shluky, nýbrž byly volně rozesety po obou březích potoka. Nestály však se zřejmých důvodů v jeho těsné blízkosti. Dva grunty se nacházely mimo jádro vsi, první z nich v Holešově a druhý nad ním na úbočí kopce Čupek (Stránice). Jednotlivé usedlosti tvořily ohniska, ze kterých se šířilo odlesňování krajiny a její přeměna na ornou půdu. Klučení postupovalo vzhůru po svazích a jednotlivé polnosti se táhly ve vrstevnicových pásech nad usedlostmi dole v údolí.
Prohlédneme-li si pozorně katastrální mapu z roku 1827 zjistíme, že usedlosti stojící v místech původních 20 usedlostí tvoří dvory, v nichž jsou jednotlivé budovy postaveny tak, že mají tvar mnohoúhelníku s prostranstvím uvnitř. Která z těchto budov představovala usedlost, lze v některých případech odvodit od nepravidelných půdorysů stavení.
Z jednotlivých dvorů vybíhal dvojí druh cest. První spojoval dvůr vždy se sousední usedlostí. To mělo za následek , že chtěl-li někdo projet střední částí vsi, neustále jel přes něčí dvůr. Přístup do dolní části vsi byl odlišný a byl veden cestou po břehu či přímo korytem potoka. Druhý typ cest spojoval danou usedlost s jejími polnostmi a byl veden kolmo do svahů. Tyto dlouhé úvozové cesty šplhaly v pozdější době až hřebenům obklopujícím Růžďku a dodnes jsou dobře patrné v krajině. Jednotlivá pole se táhla vždy po vrstevnici od jedné této cesty k druhé.
 
Mlýn na Konvici
Poddaní z Růžďky postavili v průběhu 16. století mlýn v místě pusté vsi Konvice, tedy již na území meziříčského panství. To nevadilo do té doby, dokud Vsetín i Meziříčí měli společnou vrchnost. Po rozdělení obou panství roku 1548 se situace změnila. Ještě roku 1560 meziříčská vrchnost růždeckému poddanému Janu Segešovi držení mlýna potvrdila, ale po vypuknutí hraničních sporů roku 1577 byla pila na příkaz meziříčského pána rozbořena. Růždeckých poddaných se dotýkaly i další hraniční spory, při kterých docházelo k zasekávání cest do hor a pálení dřeva, čehož se aktivně účastnily za podpory svých pánů na vsetínské straně Pržno a na meziříčské ves Jarcová.
 
O dřevěných kostelech
Komenského mapa Moravy z roku 1627 uvádí Růžďku jako kostelní ves. Dřevěný kostelík byl ve vsi postaven roku 1605 zásluhou Václava Kalivody v době, kdy byl v Pržně evangelický farář Jan Kreplík. Protože je tato stavba s Kreplíkem spojována, máme zde vysvětlení toho, proč později spadala Růžďka pod farnost Pržno. Vlastního faráře ves dlouhá léta neměla. Poddaní museli zajistit cestu prženskému faráři nebo chodit do kostela v Pržně přes sedlo - U kříže. V době před třicetiletou válkou byli obyvatelé Růžďky protestanti. V neklidných letech valašských povstání za třicetileté války víme, že ještě roku 1634 sídlil ve vsi protestantský kněz Rafael, kterému odevzdávali zdejší farníci desátky v naturáliích.
Katolická církevní správa byla Vsetínsku upevněna až po roce 1644. Začátky však byly dosti svízelné a největším problémem byl obrovský nedostatek kněží. Růždecký dřevěný kostelík převzali katolíci. Roku 1667 jej Matěj Blažek nechal opravit a téhož roku byl zasvěcen sv. Bartoloměji. Nacházel se v místě dnešního katolického kostela. Do Růžďky se však katolický farář dostával velmi málo, neboť celé panství tvořilo jednu velkou farnost.
Když roku 1685 přišel do Pržna kněz Antonín Jan Lípa, došlo k obnovení prženské farnosti. Dřevěné kostely v Růžďce a Hošťálkové byli filiálkami kostela prženského. O vzhledu růždeckého dřevěného kostela víme málo. Kostel neměl věž, pouze uprostřed hřebene šindelem pokryté střechy malou vížku a v ní dva zvony.
Až roku 1777 bylo při růždeckém kostele sv. Bartoloměje zřízeno kaplanství. Tuto událost připomíná nejstarší kamenná památka ve vsi - kříž s letopočtem a znakem vsetínské vrchnosti. Současný již zděný katolický kostel byl postaven roku 1807 a představuje nejstarší stavbu obce.
K růždeckému kostelu sv. Bartoloměje se váže ještě jedna zajímavost. Roku 1755 mu daroval prženský rektor Martin Mužikovský jím sepsaný kancionál, který byl používán až do roku 1888. Poté byl růždecký kancionál, který je považován za vzácnou lidově-uměleckou památku, darován Vlasteneckému muzeu v Olomouci.
 
První dochovaný soupis hospodářů
Roku 1644 byl pořízen první soupis držitelů usedlostí v Růžďce. Jeho vznik je spojen s velmi dramatickými a tragickými událostmi. Téhož roku porazilo císařské vojsko poslední valašské povstání za třicetileté války. Poté vznikl dokument zvaný Soupis Valachů, který obsahuje o Růžďce cenné informace. Jména usedlíků, množství přechovávaných a odevzdaných zbraní a také jména těch, kteří účast na rebelii zaplatili životem (Příloha I.).
V Růžďce žilo roku 1644 40 hospodářů a 10 hoferů. Hofeři byli poddaní bez půdy a často i bez vlastní chalupy. Žili i se svými rodinami na usedlostech bohatších sedláků, kde pracovali. Z matriky víme, že se období 1645-47 ve vsi vyskytovala ještě další příjmení, která soupis neuvádí - např. Halabáček, Trusina, Cyprián, Vandušek, Hlinský, Žamboch, Bílek, Panáček aj.
Mezi obyvateli se nacházelo značné množství střelných zbraní, o čemž svědčí 24 odevzdaných ručnic. O účasti usedlíků na posledním valašském povstání svědčí i to, že sedlák Jíra Máčala padl v boji , Jiřík Urbanů, Matůš Videcký a Kozimel byli pro účast na rebelii popraveni.
 
Růžďka v 17. a 18. století
V období dalších 150 let (1504-1650) vznikl ve vsi pouze jeden grunt, a to zcela mimo jádro vsi (Lázy U Mrlinů), protože volná půda k založení dalších již dole v údolí nebyla. Vznikaly zde ale menší usedlosti, které se nazývaly podsedky (zahrady) nebo jen chalupy, které již měly půdy velmi málo, popřípadě žádnou.
Podsedky byly stavěny na třech místech. Zejména to byl levý břeh potoka Bystřičky i v místech bývalé pusté vsi Svojanova (poblíž dnešního nádraží na Bystřičce). V polovině 17. století se tyto usedlosti počítaly ještě k Růžďce jako "podsedky na Bystřičkách". Usedlostí "na Bystřičkách" bylo devět a jisté je, že některé z nich zde byly již ve dvacátých letech 17. století, kdy jsou jmenováni podsedníci Jan Krejčí a Tomáš Kramoliš.
V samotné Růžďce, kde již byl dole v údolí nedostatek půdy, vznikly jen menší usedlosti. První dva s výměrou polí 20 a 15 měřic se podobaly již malým gruntům a nacházely se na okraji pásu gruntů směrem k horní části údolí (dnes u Dančáků). Zbylé dva posílily osídlení v Holešově. Holešovské usedlosti byly menší (10 a 13 měřic půdy), neboť celé údolí se v těchto částech dosti zužuje a uzavírá. Půda k těmto podsedkům se nacházela na místech od sebe oddělených.
V dalším období docházelo k zahušťování volného prostoru mezi grunty po obou březích potoka. Postupně vzniklo 18 chalup bez půdy, které stály i v dolní části vsi směrem k Bystřičce. Vznik a poloha těchto chalup nastiňovaly další směr rozrůstání vsi. V popise panství z roku 1666 nalezneme dva doklady, že některé růždecké chalupy byly postaveny na pasekách, které patřily k podsedkům dole ve vsi. Tyto chalupy obývali tvz. společníci. Dočteme se, že …" zahradník Jan Kostelník jest na dědině, Adam (společník) na pasekách". Dále zde najdeme označení dvou poddaných jako…. "chalupníci, jenž z pasek plat dávají" Na těchto příkladech vidíme, že se chalupy začínaly stavět také na pasekách výše v horách. Ostatně paseky později patřily ke většině usedlostí ve vsi a téměř každý grunt platil plat z pasek.
S přibývajícím počtem chalup souvisí snaha těchto poddaných získat aspoň malou část půdy. Tito lidé se museli živit prací při velkých usedlostech nebo řemeslem. Jisté možnosti zde ještě byly, neboť se ve vsi nacházela obecní půda. V období let 1656-1670 získalo 9 chalupníků části obecní půdy (od 1 do 14 měřic, 0,2 -2,8 ha). Katastr je poté eviduje jako zahradníky s obecní půdou.
Paseky a louky obyvatel Růžďky se nacházely mimo jiné také na Páleniskách, v Lúčkách, nad Vesníkem, za Klenovem, Na Skálím, na Kladné a ve Vesníku. To znamená, že osídlování dosáhlo nejen okolních hřebenů, ale začalo postupovat i za ně, a to ve směru k sousední Jablůnce (lokalita Vesník) a do údolí Bystřice (lokalita Klenov). Další moravské katastry z roku 1749 a 1755 se tváří, jako by se rozsah osídlení a počet usedlostí v Růžďce nezměnil. Oba katastry neevidují usedlosti chalupníků, kterých začalo dramaticky přibývat v polovině 18. století. Roku 1775 nalézáme Růžďku jako ves, ve které počet chalup a tím i podíl sociálně nejnižších vrstev značně stoupl. Ve vsi se nacházelo 43 nezakoupených a do katastru dosud nezanesených chalup, u dalších 32 těchto stavení je poznámka, že se nachází na půdě rodičů, bratrů a přátel jejich držitelů, kteřížto platí daň a vrchnostenské dluhy. Z toho vidíme, že se jednalo o značný přírůstek se všemi negativními sociálními důsledky.
Ze 21 gruntů ve vsi byla roku 1775 zakoupena polovina a některé pouze z části. Ze dvanácti podsedků byly zakoupeny pouze čtyři. Zakupování usedlostí v Růžďce teprve probíhalo. Na Bystřičce, která je roku 1775 v katastru poprvé uvedena samostatně, bylo z devíti podsedků již osm zakoupeno. Zakoupení usedlosti umožňovalo její plnou dědičnou držbu, u nezakoupené usedlosti mohla do posloupnosti držitelů zasahovat vrchnost, ta však měla v případě živelné pohromy usedlost znovu na své náklady postavit.
V Růžďce začaly mohutně vznikat usedlosti mimo údolí v horách, kde se místy vytvářely shluky těchto chalup (pasekářská kolonizace). Roku 1775 měla ves 136 domovních čísel. Z katastrální mapy z roku 1827 je zřejmé, jak příslušná komise číslování usedlostí provedla. Následující přehled se týká usedlostí postavených do roku 1775.
  • čísla popisná 1 - 40 - pravý břeh potoka - staré sídelní jádro vsi
  • čísla popisná 41- 80 - levý břeh potoka - staré sídelní jádro vsi
  • čísla popisná 80 - 133  - Holešov a paseky - osídleno později
Katastrální mapa z roku 1827 uvádí již 190 domovních čísel. Usedlosti s čísly 136 - 190 vznikly v období let 1775 - 1827. Celkem se jednalo o 54 chalup, což je značný počet. Josefínský katastr z roku 1787 dělí obec na několik částí - Růžďka (jádro), Potočný, Podolí, Záhumení, Na Zárubově, Porubiska a Páleniska. Názvy těchto částí se užívají i dnes.
 
Dědická práva k usedlostem
V horských oblastech východní Moravy platila jiná dědická práva než na západní Moravě v Čechách. Hospodář byl držitelem usedlosti až do smrti a ženatí synové zůstávali na jeho usedlosti. Půda usedlosti se však nedělila, vdova ji odevzdala nejstaršímu synovi. Ostatní sourozenci měli právo na usedlosti zůstat, ale v nezáviděníhodném postavení. Na svůj podíl právo měli, ale mnozí majitelé nebyli schopni tyto podíly vyplatit. Nový hospodář jim často bránil oženit se či vdát se, neboť v jeho zájmu bylo, aby zůstali až do smrti svobodní jako nejlacinější pracovní síla a jejich dědické podíly tím mohly zaniknout. Oproti Valašsku odcházel v Čechách a na většině území Moravy hospodář poměrně brzy na výměnek po sepsání kupní smlouvy se synem, v Uhrách se zase po smrti hospodáře půda rozdělila rovným dílem mezi jeho děti.
O Růžďce roku 1666 můžeme říci to, že i zde se s těmito případy setkáváme. Například sedlák Jurka Bršlica měl na gruntě u sebe čtyři sestry a bratry, sedlák Jan Jordan zase ženatého syna se dvěmi dětmi, o gruntu sedláka Martina Buše platí totéž. Podsedník Václav Tomeček z Bystřiček žil zase na usedlosti se dvěma bratry- jeden byl jeho společník, druhý pouze pacholek (hofer). Na růždeckých usedlostech převažovaly dvougenerační rodiny výrazně nad třígeneračními, což je typické pro starší vsi Vsetínska. Vyšší podíl třígeneračních rodin (25 %) se nacházel na malých hospodářstvích - podsedcích.
Soupis poddaných z roku 1666 nás informuje o tom, že na některých usedlostech měl hospodář ještě společníka. V Růžďce se společníci nacházeli na 3 gruntech a 3 podsedcích, na Bystřičce na 4 podsedcích. Ve vsi můžeme najít různé případy společníků. Jura Záruba a Jan Dřevěný bydleli v jednom stavení a dobytek měli každý svůj. Oba dva byli před tím chalupníci a rozhodli se hospodařit na pustém gruntu s výměrou polí 40 měřic.
Mladý hospodář Jura Bršlica měl zase společníka Juru Syptáka, který byl jeho švagrem. U společníka nalezneme poznámku, že otec mu jeho otec žádný dobytek nedal. Sám ho měl na malém gruntě málo. U sedláka Pavla Polácha žil společník a střelec Martin Hodoníček. Dobytek však v tomto případě vlastnili společně.
Podsedník Jan Kostelník žil dole ve vsi, zatímco jeho společník Adam měl chalupu na pasekách. Vztah hospodáře a společníka byl výhodný pro obě strany. Společník byl prospěšný jako nová pracovní síla a byl znalý řemesla. Hospodář mu zase poskytoval půdu k obživě a možnost žít ve vlastním stavení, ze kterého neplatil daň.
Zásada nedělitelnosti gruntů přestávala platit koncem 18. století, kdy se půda začínala dělit na stále menší části, což měla značné sociální důsledky. V pozemkové knize z roku 1817 nalézáme jednotlivé katastrální grunty v Růžďce rozděleny již na čtvrtiny. Z josefínského katastru vyplývá značná roztříštěnost v pozemkové držbě. Jednotliví hospodáři měli svá pole na několika místech od sebe i dosti vzdálených. Nezřídka hospodařilo na jednom poli i více rodin a mnohdy bydlely v chalupách i dvě rodiny pohromadě. Katastr ukazuje i na společné vlastnictví usedlostí a polností. Vše naznačuje zhoršující se sociální situaci nejchudších vrstev ve vsi, která vyvrcholila v druhé polovině 19. století.
 
Kolik měla obec obyvatel?
Celkem vychází roku 1666 301 obyvatel v Růžďce a 108 "na Bystřičkách". Další přesnější údaje pro toto období nemáme. Katastry evidují pouze hospodáře a odhad počtu obyvatel ve vsi by byl značně nepřesný. Podívejme se nyní na vývoj počtu obyvatel v Růžďce v období let 1666 - 1900.
Vývoj počtu obyvatel ve vsi Růžďce v období 1666 - 1900:
Růžďka rok
1666
1763
1790
1850
1900
počet obyvatel
301
509
1036
1440
1625
počet domů
48
110
132
200
278
průměr (1 dům)
6,1
4,6
7,9
7,2
5,9
Sledujeme-li vývoj počtu obyvatel v Růžďce v uvedeném období zjistíme, že se počet obyvatel zdvojnásobil přibližně za 100 let (1666-1763). Ve druhé polovině 18. století k tomu stačilo již pouhých 30 let (1763-1790). Druhá polovina 18. století znamenala zlom v demografickém vývoji vsi a odrazila se ve vlně zakládání pasekářských usedlostí. Z úmrtní matriky víme, že ve druhé polovině 17. století se poddaní dožívali i vysokého věku. Nalezneme zde zápisy, že se dotyčný dožil i 80-90 let, v jednom případě je uvedeno "ultra 100", častá jsou také úmrtí ve věku 30-40 let.
 
Sedláci, zahradníci a chalupníci
Prameny ze druhé poloviny 17. století rozlišují ve vsi tři typy poddanských usedlostí - grunty, podsedky a chalupy. Toto rozdělení spočívá v postupném vzniku těchto typů usedlostí. V Růžďce je jejich zastoupení rovnoměrné. Roku 1670 se ves skládala z 21 gruntů, 12 podsedků a 11 chalup. Vsi sousedního meziříčského panství měly jinou strukturou, která je charakteristická přítomností sedláků a chalupníků (bezzemků), při minimálním zastoupení zahradníků. Sousední ves Velká Lhota na Meziříčsku měla roku 1675 9 gruntů a 8 chalup.
Největší selské usedlosti v Růž´dce měly výměru 40 - 50 měřic ( 8 - 10 ha). V ostatních vsích panství např. v Hovězí 50-80 měřic, na Jasence 30-50 měřic, v Ústí 30 měřic. Několik růždeckých usedlosti mělo i činžovní půdu. Jednalo se půdu nově získanou vyklučením lesa Podíváme-li se na majetek sedláků a podsedníků zjišťujeme, že nelze mezi těmito skupinami vést pevnou dělící čáru, protože největší podsedníci vlastnili více kusů krav, jalovic a koní než nejmenší sedláci. Například sedlák Jura Syptavý měl 3 krávy a 2 jalovice na své 15 měřicové usedlosti, podsedník Martin Macek při stejné výměře polí 8 krav, 4 jalovice a k tomu ještě 13 ovcí.
Důležitým znakem majetnosti byl počet koní. Do skupiny majetnějších poté zařadíme 13 z 20 sedláků a 3 podsedníky, kteří vlastnili od 1 do 4 koní. V případě sedláků měli koně pouze ti, jejichž výměra polí dosahovala minimálně 27 měřic (5,4 ha). Výjimkou jsou tři podsedníci, kteří chovali koně i při výměře 10 měřic půdy. Zřejmě to bylo dáno tím, že tito poddaní měli své usedlosti v horním konci údolí, které přecházelo do hor a měli zde větší možnosti opatření píce. Nejmajetnější poddaní ve vsi měli až 4 koně, chovali až 10 krav, 20-25 ovcí a 40-50 koz. Nad jiné vynikal růždecký fojt Mikuláš Krkoštík a sedláci Martin Buš a Jan Jordan.
Střední vrstvu tvořilo zbylých 7 malých sedláků (3 pusté grunty) a 9 podsedků. Tito poddaní neměli koně a počet krav a jalovic se pohyboval v průměru do 5 kusů. Do skupiny těch nejchudších zařadíme chalupníky a hofery, kteří chovali obvykle jednu krávu a jalovici nebo neměli nic.
V období let 1656 - 1670 se v Růžďce nacházelo 6 pustých gruntů. Z šesti pustých se do roku 1670 podařilo znovu osadit tři. Jiné tři však zase zpustly.
 
Dávné osudy
Po nahlédnutí do matričních zápisů je možné si přiblížit osudy některých růždeckých poddaných. Grunt Pavla Sedláka se nacházel v Holešově (č.p. 89, 1775). Výměrou polí se jednalo o malý grunt, jeden z nejmenších ve vsi (17 měřic). Hospodář Pavel Sedlák se narodil kolem roku 1585. Patřil ke generaci, která prožila mladí v době, kdy byl vsetínským pánem Albrecht z Valdštejna, zažil nepokojná léta války a valašských povstání. Roku 1644 přišel k soupisu poddaných a odevzdal ručnici. Zemřel roku 1665 a dožil se vysokého věku 80 let. Z matriky dále víme, že byl katolického náboženství.
Pavel Sedlák byl dvakrát ženatý. S jeho první ženou Kateřinou se setkáváme v letech 1646-1647, při křtu syna Jana Švába a syna Jury Macka. Druhou ženu Zuzanu Žabenskou si vzal téměř sedmdesátiletý hospodář roku 1653, když jí bylo 48 let. Následující rok se jim narodila dcera Kateřina. Zuzana Žabenská pocházela z malého podsedku (2 měřice) a až do svatby žila na rodičovské usedlosti, která přešla na bratra Jana. Její sestra se roku 1662 provdala do sousedního Pržna. Sňatkem se dostala z nezáviděníhodného postavení děvečky na usedlosti svého bratra.
Pavel Sedlák držel usedlost až do své smrti. Jeho syn Mikuláš si vzal roku 1662 Dorotu Mackovou. Poněvadž příjmení Macek bylo ve vsi hodně rozšířeno, nevíme, zda byla dcerou sedláka Václava Macka nebo zahradníků Martina a Václava. Na otcovské usedlosti však po smrti otce nezůstal. Stejně tak ani dcera Dorota, která si vzala roku 1664 Jana Holibradu a odešla s ním roku 1658 hospodařit na grunt. Jednalo se o pustý menší grunt Jakuba Plcha (15 měřic) v dolní části vsi (č. 15 na rekonstrukční mapě). Po starém držiteli zůstalo novému přízvisko Polách. Na svém malém hospodářství měli pacholka, děvečku a pohůnka, což je při malé výměře jejich gruntu ojedinělý případ. Stále zde i chalupa ženatého hofera Martina Holka, který měl dvě němé děti.
Rok 1665 se jeví v matrice jako konec rodu Sedláků ve vsi. Toho roku zemřel jak starý hospodář, tak i jeho šedesátiletá žena i jedenáctiletá dcera. Syn Mikuláš a jeho žena odešli jinam. Na usedlosti otce nevěsty je nenacházíme, jinde také ne. Usedlost tak zpustla a pustá byla i roku 1670. Ve vsi nebyl zájem o osazení tohoto malého hospodářství.
Pro tehdejší vesnické společenství v Růžďce byla charakteristická přítomnost několika rozvětvených rodů (Hodoň, Macek, Janeček). Rod růždeckých Hodoníčků byl jedním z nich. Roku 1660 nalezneme toto jméno hned na třech usedlostech - gruntech. Při sepisování urbáře panství se snažili tyto hospodáře od sebe odlišit pomocí malé úpravy příjmení. Nalezneme zde proto Juru Hodoně, Mikuláše Hodoníčka a Mikuláše Hodoňka. Tito tři hospodáři žili na gruntech č. 6 a 9, které se nacházely ve střední části vsi vedle sebe a na gruntu č. 14 u fojtství.
Roku 1670 nenalézáme žádné z těchto jmen na uvedených hospodářstvích. Podívejme se na příčinu tohoto stavu. Se sedlákem Jurou Hodoněm se poprvé setkáváme roku 1644, když přišel k soupisu poddaných a odevzdal ručnici. V době soupisu měl tento hospodář kolem 75 let. I když byl držitelem usedlosti, spočíval její hospodářský chod již na jeho dětech. Hodoňův grunt byl jeden z největších ve vsi a měl 3 kusy polí o 40 měřících. Roku 1657 se přiženil na tento grunt Jan Janeček, který si vzal jeho dceru Kateřinu. Když poté roku 1660 starý hospodář v 90 letech zemřel, přešla usedlost na jeho zetě. V matrice je uvedeno, že byl nekatolíkem. Jura Hodoň měl však více dětí . Dcera Margarita si vzala roku 1665 mládence až z Horní Lidče na brumovském panství. Zůstala i s mužem a dítětem na usedlosti bratra, kde byla za děvečku a muž za hofera.
Mikuláš Hodoníček držel grunt s pilou, který se nacházel u fojtství. Roku 1644 taktéž přišel k soupisu poddaných a odevzdal ručnici. Toho roku měl kolem 60 let. Poté jeho usedlost zpustla, a to ještě před roku 1656, protože se o ní hovoří jako o staré poustce. Je možné, že již nemohl grunt udržet a odešel i se svojí ženou Kateřinou na chalupu. Zemřel roku 1664 ve vysokém věku 80 let a byl na rozdíl od svých příbuzných katolík. Jeho žena žila na chalupě 6 let sama a zemřela roku 1670 ve věku 60 let. Syn Mikuláše Hodoníčka Martin opět nezůstal na rodičovské usedlosti a poté, co se zde usadil nový hospodář odešel na grunt Pavla Polácha, kde byl společníkem. Z formulace zápisu v lánovém rejstříku lze vyčíst, že zde žil, i když celá usedlost hospodářsky nefungovala a byla evidována jako pustá. Na gruntě Polácha poté žil se ženou, synem a dcerou a byl také střelcem. Na pusté usedlosti jeho otce se roku 1666 usadil zahradník Martin Němec, dříve chalupník bez půdy, který si tímto velice hospodářsky polepšil. Jeho uprázdněnou chalupu obydlil Jura Macek.
Poslední usedlostí Hodoníčků byl grunt, na kterém roku 1644 nalézáme Lukáše Pátka. Tento grunt měl výměru polí 27 měřic a sousedil s usedlostí svého jmenovce Jury Hodoně (č.p. 60). Roku 1660 se dostali Hodoňové i na tento grunt, když zde nalézáme Mikuláše Hodoňka. Jak přešel tento grunt v letech 1660-1666 na Vaška Prostředníka tentokrát nevíme. Dcera Kateřina si roku 1656 vzala Martina Fojtů. V soupise vsi z roku 1666 je však nenalézáme. Dcera Alžběta si vzala syna sedláka Adama Buše Tomáše a přestěhovala se na grunt Bušů. Adam Buš rok poté zemřel a usedlost zpustla, příčinu neznáme. Další syn Mikuláše Hodoňka Mikuláš si vzal roku 1661 Kateřinu Kubáčkovou a z usedlosti také odešel. Nový držitel gruntu Vašek Prostředník měl dvě dcery a dva syny. Dceru provdal roku 1673 za Jana Dřevěného syna společníka na gruntě a syn Jan si vzal roku 1678 Annu Stančíkovou, dceru sedláka Mikuláše Stančíka. Roku 1710 držel tuto usedlost pravděpodobně jeho druhý syn Martin. Rod Prostředníků zde nalézáme až do roku 1749. Prostředníkové byli evangelíci, neboť Martin Prostředník figuruje v soupise "kacířů na panství usedlých" spolu s Janem Videckým, Janem Fojtů mlynářem pod Růžďkou, Jurou Bílkem a starým Vaculou.
Matrika vsetínská nám může poskytnout cenné informace o tehdejších poddaných ve vsi. Jedná se o křty, sňatky a úmrtí, náboženství poddaných a leckdy přidal vsetínský farář i poznámku navíc, která je dnes o to cennější.
V prvé řadě nalezneme v matrice množství lidí, o kterých nás urbáře a katastry vůbec neinformují (čeleď, podruzi, chalupníci, dočasně pobývající). Problematika jmen je však velmi spletitá. Vždyť i v pramenech ze 2. poloviny 17. století není u některých poddaných uvedeno příjmení. Například roku 1644 Andrýš, Kozimel, roku 1666 společník Adam, vdova Hedvika, hofrova Kateřina, hofer Martin. Sledování příjmení komplikuje i to, že přestěhoval-li se určitý poddaný na jinou usedlost, dostal jméno po starém držiteli. Tak se můžeme ve vsi setkat s Martinem Němcem-Hodoníčkem, Jan Poláchem - Holibradou, Jurou Macháčkem - Vilémem. Někteří poddaní jsou nazýváni podle míst, kde se jejich usedlost nacházela - Adam Záklenovský (Klenov), Pavel Strániců (Stránice).
Některá příjmení vypovídají o původu poddaného - Zuzana Helkovecká (ves Helenkovice), Sofie Slezanka (Slezsko), Kateřina Polka, Jan Videcký (ves Vidče), Jakub Frýdecký (Frýdek), Adam Slezák (Slezsko), Michal Hanák a baba Hanáčka (z Hané), Jan Srnienský (Horné Srnie). Sledujeme-li matriku sňatků, zjišťujeme odkud pocházel ženich a nevěsta. V případě Růžďky se většina sňatků odehrála v rámci domovské vsi. Byl-li některý z nich z jiné vsi, nevíme ve většině případů, zda ženich a nevěsta zůstali po svatbě ve vsi nebo odešli jinam. V případě jiné vsi se jednalo převážně o vsi sousední - Mikulůvku, Jablůnku, Pržno, Hoštálkovou a Bystřičku. Vyskytly se i případy sňatku mezi ženichem z Lešné, města Meziříčí, Vsetína, Horní Lidče na Brumovsku i Uherského Brodu s dívkou ze vsi. Zvláštní pozornost zasluhují "slezské sňatky", kdy došlo ke sňatku mezi muži z Růžďky a dívkami za Slezska. Tak se dočteme, že si roku 1654 vzal Jan Hlavatý Zuzanu Cykurkovu ze Slezska, roku 1658 Jan Holý zase Sofii Slezanku. Tyto sňatky ukazují na kontakty vsetínských poddaných s tamním prostředím. Na místě je uvést příbuznost valašského a těšínského prostředí, společné valašské tradice a rozšířené evangelictví.
Některá jména ukazují též na profesi poddaného, například Urban Kovář, Jan Tesař, Jan Kostelník, Václav Tkadlec. O Valaších se v souvislosti s Růžďkou v pramenech příliš nedovíme. Prameny (urbáře a katastry) je totiž evidují pouze v případě, že se začali věnovat zemědělské činnosti a odvádět ze své usedlosti a polí plat vrchnosti. Prameny, které se vztahují k Růžďce, pochází až z poloviny 17. století, tedy z období, kdy docházelo ke splynutí domácích obyvatel a Valachů. V Růžďce nalezneme roku 1644 jen dvě jména, která snad s Valachy souvisí - Andrýš a Kozimel, v pozdějších pramenech z roku 1666 ještě Vojtek Valach, který měl chalupu bez živnosti a choval 13 koz a nakonec Jakub Valášek - gajdoš.
Zajímavé je i srovnání křestních jmen poddaných z Růžďky. U mužů patřila v polovině 17. století k nejvíce rozšířeným následující : Jan, Jura, Mikuláš, Martin, Václav a Tomáš. S menším výskytem dále Pavel, Jakub, Adam, Ondřej a ojediněle Marek, Kryštof, Bartoloměj a Michal. Velmi málo hospodářů se jmenovalo Petr, Josef nebo František. U žen dominují tři jména - Kateřina, Zuzana a Anna, méně se vyskytují Margarita, Mariana, Dorota, Markéta, Marta, Alžběta, Margarita, Johana a Kristýna a pouze v jednom případě Lída, Dita, Ludmila, Hedvika, Ester, Helena, Sofie, Eva, Aneta a Magdalena.
 
Růždecké fojtství
Vesnická samospráva se skládala z fojta a obecních přísežných. Fojt byl představeným vsi, dohlížel na plnění uložených povinností a také měl omezené soudní pravomoci. Prvního fojta známe z roku 1517 a víme o něm pouze to , že se jmenoval Mikuláš. Růždecké fojtství se nacházelo v dolní části vsi (č.p. 5, (1775), rekonstrukční mapa č. 1). Z urbáře panství víme, že se jednalo o fojtství zákupní. To znamená, že fojt měl k usedlosti dědická práva. Růždecký fojt platil vrchnosti roční plat 10 zl. a odevzdával v naturáliích 2 kopy vajec, 4 měřice ovsa, 2 jeřábky, 1 husu a 6 slepic. K fojtství patřil také mlýn s fojtovým mlynářem a pilou. Na fojtství se také šenkovalo.
V období před rokem 1644 by růždeckým fojtem Matěj. O jeho existenci víme pouze z matriky. Když si roku 1647 bral Martin Bílek ze vsi Hovězí jeho dceru Kateřinu, hovoří se o něm jako o nebožtíkovi. V letech 1644-1660 byl růždeckým fojtem Jan, kterého nalezneme uvedeného v matrice jako kmotra při křtech v letech (1646 - 1648). Roku 1646 se mu narodil syn Václav. Poněkud nejasná situace panovala na fojtství v letech 1660-1661, kdy je uváděn ještě fojtem Jan (téhož roku se vdávala "dcera fojta Jana"), ale zároveň i Mikuláš Krkoštík. Ten byl fojtem v letech 1658 - 1670 a před tím držel jeden z gruntů. Katastr z roku 1670 uvádí, že tento grunt zvaný "Mikúšovo" o 20 měřicích je pustý, protože si jeho držitel roku 1658 vystavěl fojtství. O rodině Mikuláše Krkoštíka máme již více informací. Jeho syn Martin si vzal roku 1667 Kateřinu Mackovou, dceru podsedníka Jury Macka, syn Jura roku 1671 dceru podsedníka Jana Kováře a syn Jan roku 1678 Kateřinu Stančíkovou, dceru sedláka Mikuláše Stančíka.
Zajímavá situace panovala v letech 1656-1670 na Bystřičkách. I když katastr Bystřičku samostatně neuvádí, je pravděpodobné, že i zde byl fojt, a to už od roku 1656. Vše ukazuje na osobu Mikuláše Míky, držitele druhého největšího podsedku na Bystřičkách (18 měřic). Největším podsedníkem byl Jan Urbančík (25 měřic). Mikuláš Míků měl svého mlynáře Pavla Polácha a dva hofery Juru Jurčů a Vaška Hluchého. Vlastního mlynáře měli pouze fojtové a máme zde i doklad o existenci mlýna na Bystřičkách. Mikuláš Míků byl sekerníkem a jeho majetek nad jiné příliš nevynikal. Měl tři koně, což je znak majetnosti, 5 krav a telat, 17 včelstev a 3 prasata. Koně vlastnili na Bystřičkách ještě Jan Urban a Jura Stradějek.
Roku 1670 nalezneme na usedlosti Mikuláše Míky již Jana Poláška. Fojt je uveden Mikuláš Krkoštík pro celou ves. Je však možné, že mezi Mikulášem Krkoštíkem a Mikulášem Míkou může být příbuzenská vazba. Vždyť grunt odkud pocházel Mikuláš Krkoštík se nazýval "Mikúšovo". Zbývá odpovědět na otázku, proč katastry až do roku 1775 neuvádí Bystřičku samostatně. Příčina spočívá v jejím vzniku. Zakládání malých usedlostí - podsedků poddanými z Růžďky na levém břehu říčky Bystřičky, a to i v místech někdejších pustých vsí Svojanova a Konvice. Proto ta příslušnost k Růžďka, která se pak setrvačně uváděla až do roku 1775. Roku 1775 stojí Bystřička v katastru samostatně, má 9 podsedků a 12 chalup. Číslo popisné jedna měla zakoupená usedlost fojta Jana Hlinského.
O obecních přísežných bychom toho moc nevěděli, kdyby vsetínský farář roku 1651 nezaznamenal do matriky sňatků, že při svatbě Jiříka Papežíka mládence a děvečky Kateřiny, dcery Tomáše Buše, byli svědci Jan fojt, Martin Buš purkmistr a Jan Šváb z rychty. Jan Šváb patří mezi poddané velmi často uváděné při křtech a svatbách. Roku 1660 byl ze 13 křtů ve vsi při 3 kmotrem dítěte. Mezi často uváděné osoby patřila též vdova po popraveném hospodáři za valašských povstání Kateřina Papežova a dále Martin Buš, Jan fojt a Mikuláš Krkoštík fojt, Martin Bílek, Mikuláš Holý aj.
Roku 1749 byl růždeckým fojtem Jura Sypták, který se vyznamenal během bojů s pruským vojskem roku 1742. Ze vsi tehdy bojovalo proti nepříteli 53 mužů, jejichž jména se nám zachovala na soupise. Růždečtí byli spolu s ostatními Valachy posláni na Hukvaldy a k Novému Jičínu, část též do Meziříčí. Nejdále se dostal fojt Jura Sypták, když spolu s císařskými husary přepadli nepřítele u vsi Štítiny na Opavsku, kde pobili a zajali určitý počet Prusů a ukořistili vozy s proviantem. Výpravy se rychtář zúčastnil na vlastní náklad a s vlastním koněm.
Fojtova usedlost byla jediná, kterou uvádí katastr roku 1749 rozdělenou mezi dva hospodáře. Na polovině hospodařil Josef Trlica, který byl na fojtově šenku. Tento poddaný koupil šenk od fojta za 200 zl. V letech 1755 - 1775 došlo na fojtství ke změně. Roku 1775 je fojtem Mikuláš Tkalčák, jistý Jura Sypták se nacházel na chalupě u fojtství, možná na výměnku. Roku 1783 za časů fojta Mikuláše Tkalčáka byli obecními přísežnými Jura Vaculík, Josef Pifka a Martin Kovář.
 
Tkalci
Na celém vsetínském panství byl značně rozšířen chov valašského dobytka (koz a ovcí), což bylo dáno valašským způsobem hospodaření, který s sebou přinesly jednotlivé valašské rodiny. Poddaní v Růžďce chovali celkem 271 ovcí. Ti, kteří měli ovce, odevzdávali vrchnosti plat z vlny, jenž se platil o sv. Jiří a o sv. Václavu a činil 1/2 gr. Vlna z těchto ovcí se dále zpracovávala. V Růžďce se nacházelo 7 tkalců.
Mezi tkalce patřili sedláci Pavel Syptavý a Pavel Sedlák, společník na gruntu Jan Dřevo, společník na podsedku Jan Ondřejek, podsedník Jan Břečka a nakonec chalupníci Václav Tkadlec a Jan Videcký.
 
Mlýny
Z urbáře panství víme, že se v Růžďce nacházelo několik poddanských mlýnů a pil (v pramenech označovaných jako mlýny pilné a moučné), ze kterých odváděli jejich držitelé stálý plat jednak z těchto staveb, ale také za právo volně prodávat desky.
Majitelé mlýnů a vodních pil v Růžďce podle urbáře z roku 1660.
Jméno držitele
 
roční plat
výměra usedlosti
Mikuláš Krkoštík fojt
mlýn a pila
15 gr.
40
Jura Macháček-Vilém
mlýn a pila
15 gr.
40
Václav Macek
mlýn
3 gr.
25
Jan Stančík
mlýn a pila
3 gr.
40
Jan Jordán
pila
15 gr.
40
Mikuláš Videcký
pila
6 gr.
15
Mlýny a pily se nacházely při větších usedlostech. Dřevo k těmto pilám prodávala poddaným vrchnost. Vsetínští poddaní nebyli omezováni svojí vrchností pokud šlo o mletí obilí v poddanských mlýnech, což umožňovalo rozvoj těchto živností. Pily a mlýny poddaných eviduje také soupis k dani komínové z roku 1667. Porovnáme-li ho s urbářem, vidíme zde zásadní nesrovnalosti. Komise tehdy zaevidovala ve vsi pouze 2 mlýny a 3 pily. U Mikuláše fojta je uvedeno obojí, u Jana Jordana pila, u Jury Viléma pouze pila. Pozornosti unikla pila Mikuláše Videckého, mlýn Václava Macka, pila a mlýn Jana Stančíka a mlýn Jury Viléma. Navíc je zde uveden nově vystavený, ale pustý mlýn chalupníka Jury Kořenáře. Proč nejsou tyto živnosti evidovány nevíme. Zánik mlýna Jury Kořenáře však způsobila povodeň. Ostatní mohly zaniknout stejným způsobem nebo se jejich existenci podařilo utajit. Následující období zřejmě přineslo soumrak poddanských pil a mlýnů vlivem vrchnostenských zásahů a omezení. Katastr roku 1749 uvádí ve vsi již pouze jeden mlýn o dvou složení a pilu v držení fojta Jury Syptáka.
 
Řemeslníci
Ne všichni poddaní v Růžďce a na Bystřičkách byli pouze sedláci. Mnozí z nich se věnovali i jiným činnostem. Roku 1666 se v Růžďce nacházelo 8 střelců, 7 sekyrníků, 8 tkalců, 4 hudci, dále řezník, bednář, kolář, neckář, dva hajní, pastýř, výrobce srpů, pluhů a švec. Z výčtu řemesel je vidět rozdíl mezi vlastní Růžďkou a podsedky na Bystřičkách. Zatímco v Růžďce převažovali střelci, sekyrníci, tkalci a hudci na Bystřičce zbývající profese. V životě obyvatel Bystřičky hrála řemeslná výroba tehdy mnohem větší roli. Zcela ojedinělým případ představuje syn chalupníka Jury Kořenáře, který je na řemesle krejčovském v Jičíně.
Růždečtí střelci byli poddaní znalí vojenského řemesla. V případě nebezpečí museli nastoupit k obraně země. Nebezpečí hrozilo v té době z Uher od Turků, Tatarů a často vzbouřených uherských magnátů. Roku 1663 nastoupili vsetínští Valaši k obraně Střelenského sedla (Lyského průsmyku), roku 1742 byli vyzváni panovnicí Marií Terezií k boji proti Prusům. Z Růžďky bylo vysláno proti nepříteli 52 mužů. Dvanáct do Místku, sedm na hrad Hukvaldy a 34 k Novému Jičínu a do Meziříčí.
Sekyrníci byli hlavně společníky majitelů usedlostí popřípadě hofeři. Poráželi hlavně buky a jedle, které rostly v lesích nad Růžďkou.
 
Povinnosti poddaných z Růžďky
Poddaní ze vsi odváděli podle urbáře vrchnosti stálý plat, a to ve čtyřech termínech (o sv. Jiří, Janu, Václavu a o Vánocích). Tento plat se skládal jednak z činže (nájmu-usedlost nevlastnili) a dále z platu z polí, luk a pasek, poté platu za právo volně prodávat dobytek, plat z vlny platili majitelé ovcí, plat za dřevo z panských lesů, za hlásku, za uherské fůry a za robotu. Růždečtí poddaní se roku 1660 ještě vykupovali z robot, i když se na panství mohutně rozvíjelo panské hospodaření. Na počátku 18. století se roboty nevyhnuly ani Růžďce. Všichni sedláci na panství měli robotovat 3 dny v týdnu, podsedníci dva dny pěšky nebo s potahem. Robotní povinnosti poddaných ze vsi se vztahovaly k panskému dvoru na Bobrkách.
Poddaní ze vsi museli chovat panský dobytek, dle rozvržení odevzdávat lískové ořechy, slivky, planá jablka, kapustu a lněná semena. Povinni byli odebírat sůl, herynky a brynzu na zámku. Kováři na panství, u nichž stojí uvedeno, že …"hory hrubě kazí.." museli robotou vyrábět pro vrchnost hřebíky z panského železa. K tomu připočteme odevzdávání šindele a dovoz dřeva k panskému pivovaru. Ves dále musela odebírat pivo z panského pivovaru. Nejednalo se o zvlášť tíživou povinnost a každý sedlák měl vyšenkovat ročně 1 bečku, fojt dvě a podsedník půl. Pokud nevyšenkovali, tak platili suchou daň. Růždecký fojt bral týdně od vrchnosti 40 mázů a při hodech, svatbách a masopustu šenkovala ve vsi vrchnost. Dále byla do vsi dodávána pálenka ze vsetínské palírny.
 
Růždečtí evangelíci
Evangelická víra z doby před třicetiletou válkou zapustila v Růžďce silné kořeny. V období let 1644-1777 pak přetrvávala v utajené podobě a předávala se z generace na generaci. Vzpruhou pro evangelíky byly občasné návštěvy kazatelů z Uher a i nejbližší povolený evangelický kostel v Těšíně byl i přes značnou vzdálenost velice přitažlivým místem. Růždečtí byli mimo dohled katolické církve. I jejich katolický farář Jan Bayer z Pržna uváděl, že se do vsi dostává zřídka a navrhoval z těchto důvodů už počátkem 18. století zřídit ve vsi samostatnou faru. K ničemu však několik desetiletí nedošlo.
Pomník v Holešově připomíná tragickou událost z roku 1777, kdy hnutí místních evangelíků vystoupilo na povrch díky falešnému tolerančnímu patentu. Velkým shromážděním na svátek sv. Trojice vzbudilo pozornost vyšetřovací komise a poodhalilo místní evangelické předáky Ondru Holého, Jana Šutíka a Pavla Hořanského. Při jejich zatýkání stříleli vojáci do davu a zastřelili Štěpána Kapitána, Jiřího Čaníka, Václava Žambocha a jeho dceru Kateřinu. Tyto události celé hnutí ochromily a následující rok zasáhlo Růžďku náboženské blouznění vyvolané údajným zjevením Božího posla na Malé Lhotě. Vyšetřovací komise pak prosadila zřízení kaplanství při kostele sv. Bartoloměje, což připomíná kamenný kříž s tímto letopočtem. Veřejně se pak přihlásili evangelíci ke své víře roku 1781 v počtu 872 osob.
 
 

Růžďka v 19. století

Školy
Ke zřízení školy v Růžďce došlo pravděpodobně roku 1772. Jejím prvním rektorem byl Jakub Görlich, který vyučoval v domě s číslem 136. Jeho nástupce Josef Daniel působil ve vsi téměř 50 let. Roku 1792 navštěvovalo školu 83 dětí a mimo to měla růždecká škola několik poboček - na Bystřičce, na Malé Bystřici a také v Holešově. Na těchto pobočkách byl později rektor Daniel z důvodu vyššího věku zastupován.
Do roku 1828 sahají snahy evangelické komunity o postavení vlastní školy. Stavbu podporoval evangelický farář Pavel Jelínek, okolní evangeličtí pastoři a v rozhodující okamžik i majitel panství rytíř Josef Wachtler. Proti stavbě bojoval rektor Daniel, růždecký kaplan Gazda a místní katolíci s podporou olomouckého biskupství. V neprospěch stavby hovořila i finanční situace obyvatel a navíc fojtové přiškolených obcí prohlásili, že jsou s dosavadními katolickým rektory spokojeni. Rektor Daniel také vnímal stavbu nové školy po svém dlouholetém působení jako nevděk a své existenční ohrožení.
Po dlouhém boji vydala zemská vláda v Brně roku 1842 podmínečné povolení stavby. Za zmínku stojí, že tehdy obec navštívily komise až z Brna a Hradiště, aby vyhledaly pro školu vhodné místo. Pro špatné cesty a neznalost terénu však nedospěly k žádnému rozhodnutí. Stavba dřevěné školy byla dokončena na jaře roku 1843 a následujícího roku začalo vyučování. Od roku 1844 existovaly v Růžďce dvě školy - stará katolická a nová evangelická. Dlouholetým učitelem na škole evangelické a později spojené byl Jan Španiel (1857-1897). Samostatná evangelická škola neměla dlouhého trvání. Roku 1868 byla prohlášena školou veřejnou, tedy pro všechny děti bez rozdílu víry a roku 1876 došlo ke spojení obou škol v jednu. Budovu evangelické školy poté koupila roku 1891 od církve obec. Jednalo se o školu trojtřídní s 270 žáky. Po řídícím Šabatském nastoupil roku 1907 Jan Žák, rodák z Nového Města na Vysočině. Školní budova zažila velkou rekonstrukci v letech 1907-09, kterou provedl stavitel Demel z Valašského Meziříčí.
 
Stavba evangelického kostela
Růždečtí katolíci mohli od roku 1807 navštěvovat svůj kamenný kostel sv. Bartoloměje. Evangelíci si museli na kamennou stavbu ještě pár desetiletí počkat. Evangelické bohoslužby se odehrávaly nejprve v dřevěné Škrabolově stodole, od roku 1810 v dřevěné modlitebně. Prvním evangelickým pastorem v Růžďce byl Slovák Ondrej Sloboda. Po jeho vynuceném odchodu se evangelíci přihlásili k helvétskému (reformovanému) směru. Jeho nástupci byli s výjimkou Jana Holého (1801-1809), který byl růždecký rodák, Maďaři. Roku 1817 nastoupil na místo faráře Pavel Jelínek z Dačicka, který zde působil 50 let. Zasloužil se o stavbu evangelické školy a za něj byly položeny základy evangelického kostela. Po smrti byl pochován na dolním evangelickém hřbitově. Po jeho zrušení byl jeho náhrobek přenesen na současný hřbitov, kde je dodnes a patří k nejstarším.
Stavbu evangelického kostela dokončoval další s dlouholetých růždeckých farářů Josef Odstrčil. Podařilo se mu získat finanční pomoc evangelických církví ze Švýcarska, Německa a Holandska. Práci obstarával evangelický sbor. Spolu s kostelem se postavila i prostorná fara. Stavba kostela probíhala v letech (1865-1884). Farář Odstrčil působil v Růžďce až do své smrti roku 1925. Zatímco jeho předchůdci trpěli nedostatkem, vyznačoval se velkou podnikavostí. Církev zakoupila Škrabolův grunt, on sám zaměstnával čeleď, choval dobytek a koně. Roku 1900 byl postaven i konfirmační sál nazývaný "Domek" v místě dnešního zdravotního střediska.
Růždečtí katolíci se roku 1864 dočkali zřízení samostatné farnosti. I když už roku 1827 byla postavena katolická fara jednalo se pouze o expozituru fary prženské - kurácii. Nově zřízená farnost zahrnovala i obec Bystřičku.
 
Život v obci ve druhé polovině 19. století
Do druhé poloviny 19. století vstupovali obyvatelé Růžďky ne jako poddaní vsetínské vrchnosti, ale již jako občané podléhající novým státní úřadům, konkrétně Okresnímu hejtmanství ve Val. Meziříčí. Z fojtství se stal obecní úřad a z fojta starosta obce. První takovým starostou obce byl Jan Mikoláš.
Statistika říká, že roku 1900 žilo v Růžďce 1625 obyvatel ve 278 domech. Podle náboženského vyznání měla obec 1302 evangelíků h.v. a 226 katolíků. Závratné číslo 1625 je jedním z nejvyšších v historii obce. Porodnost byla tehdy vysoká, jen roku 1880 přišlo na svět 78 dětí, zemřelo 31 lidí.
Růžďka si podržela ráz zemědělské vsi, i když koncem století začaly určité změny. Velká část obyvatel se věnovala i různým domácím pracím. Nejrozšířenější byla výroba nožů - křiváků. Mnoho usedlostí mělo malou kovárničku, špalek se svěráky a kamenným brusem. S výrobky se chodilo na trhy do města. V části usedlostí se vyráběly metly nebo pletly koše. Od roku 1900 působila v obci filiálka firmy na pletení košů z Val. Meziříčí. Dále bylo rozšířeno pletení punčoch pro pletací továrnu v Rožnově. Lidé chodili oblečení v šatech v lněného plátna. Hospodyně předly na kolovratech a plátno se poté tkalo na ručních stavech.V zimě se oblékaly krátké kožíšky, papuče, soukenné kalhoty a vlňáky. To vše se vyrábělo z vlny, neboť se ve vsi chovaly v hojné míře ovce.
Koncem století začali někteří lidé pracovat v nově založených továrnách ve městech. Z přelidněné vsi našlo mnoho mladých lidí práci jako čeleď v nížinách, např. na Hané a obec také zažila vystěhovaleckou vlnu za oceán do Ameriky.
Roku 1885 byla dokončena stavba jednokolejné železnice z Hranic na Moravě do Vsetína. Na této trati byla zřízena stanice Roušťka ležící na Bystřičce. Ještě dnes nalezneme na Bystřičce kus starého náspu, který směřoval k budově růždeckého nádraží. Pošta Růžďka zahájila provoz roku 1897. Sídlila opět na Bystřičce poblíž železniční zastávky.
Sbor dobrovolných hasičů byl založen roku 1904. Do té doby ve vsi spolky nebyly mimo aktivit, které se děly v rámci církví. Hasiči rozvíjeli širokou činnost v období první republiky.
 
 

Na prahu 20. století

V předvečer světové války
V tomto období bylo nutno urychleně vyřešit přístup do obce. Po velké povodni roku 1909 se do vsi jezdilo prakticky korytem potoka. Následující rok začaly práce na jeho regulaci. Postaveny byly dva betonové mosty a dva splavy (jeden u školy). Kámen na stavbu pocházel z místního zdroje -lomu (Pod skalou) a stavební dělníci byli Chorvaté a Italové. Další povodeň zasáhla Růžďku roku 1913. Řídící učitel Žák uváděl, že se budova školy stala doslova ostrovem. Po této události přislíbilo hejtmanství stavbu silnice do obce. Nejprve byl postaven betonový most U Saranů a roku 1917 dosáhla silnice do středu vesnice.
 
Několik zajímavostí z doby první republiky
První světová válka si vyžádala značné oběti v řadách občanů. Z bojišť se nevrátilo 67 mužů. Deset mužů bojovalo v československých legiích v Rusku (7), Itálii (2) a ve Francii (1) a zasloužili se tak o vznik našeho samostatného státu. Byli to : J. Bartoň, J. Bechný, J. Frenštacký, Št. Hořanský, L. Mrlina, J. Pifka, J. Videcký, J. Vizina, J. Zajíc a Ant. Zelenka.
Prvním poválečným starostou obce byl zvolen J. Hořanský z č.p. 119. Obecní zastupitelstvo čítalo tehdy 12 členů. Nejvíce hlasů dostávaly v obci pravidelně agrární a sociálně demokratická strana.
Spolkový život v obci se odehrával hlavně v rámci sdružení dobrovolných hasičů a evangelické církve. V rámci ČCE působilo v obci sdružení mládeže a roku 1925 nastoupil do funkce nový farář Viktor Hájek, který se zasloužil o stavbu pomníku v Holešově.
Při SDH působil zase od roku 1920 divadelní sbor složený z místních ochotníků. Představení se konala na malém jevišti v Bártkově hostinci a měla úspěch. Do obce zavítali i sokolští ochotníci z Val. Meziříčí. Divadlo se však setkalo s kritikou ze strany evangelické církve z důvodu místa konání. Také pokus učitele Opočenského o založení divadelního sboru ve škole pro odpor rodičů neuspěl.
Roku 1928 se z iniciativy faráře Hájka konala výstava nejstarší náboženské literatury. Našla se i jedna postila z roku 1617. Velké oblibě se těšila i místní knihovna s čítárnou umístěná v konfirmačním sále ČCE. Od roku 1931 ji vedl řídící Mareček. Téhož roku byl pro občany velikou událostí příjezd presidenta T.G. Masaryka na Novou. Málokdo ví, že pan president je i nejslavnější čestný občan obce Růžďky. Obecní zastupitelstvo tak rozhodlo dne 2.5. 1935. Pan president odpověděl dopisem a jmenování s díky přijal.
Ke kuriozitám meziválečného období patří zřícení dvou vojenských letounů, které ztratily orientaci v mlze nad údolím Růžďky a spadly do lesa na Dušné. Piloti se naštěstí zachránili. V obci působilo i spiritistické hnutí, jehož členové se scházeli různě po domech svých členů.
Poklidnou hladinu v obci rozvířily hasičské slavnosti roku 1929, které se konaly v neděli a byly občanstvem ignorovány. Ke klidu nepřispěl i nedělní hasičský poplach. Díky hasičům však mohli občané poprvé shlédnout odpalování raket. Mezi mládeží bylo velmi oblíbeno pálení svatojánských ohňů na okolních kopcích. Účast na nich dosahovala počtu i sta osob.
 
Bartoš Vlček - významný rodák obce
Bartoš Vlček byl básník, spisovatel a překladatel z italštiny, který vytvořil své dílo v první polovině 20. let. Narodil se v Růžďce roku 1897 v rodině krejčího a dětství prožil střídavě v Růžďce a na Brňově, kde měl jeho otec v pronájmu hospodu. Vystudoval meziříčské gymnázium a poté církevní ústav v Praze, ale od katolické víry se odklonil. Po studiu musel narukovat na italskou frontu první světové války. Byl těžce raněn, dostal se do italského zajetí a poté do československých legií, se kterými se navrátil do vlasti. Až do své předčasné smrti na následek válečného zranění roku 1926 zastával místo učitele v Lipníku nad Bečvou. Jeho tvorba je však spojena nerozlučně s Valašskem, publikována byla až po jeho smrti. Bartoš Vlček byl tedy básníkem znovu objeveným.
 
V letech hospodářské krize
V době vypuknutí hospodářské krize existovaly v obci čtyři obchody s potravinami, tři hostince, dva krejčí, jeden obuvník, dva řezníci, kovář, stolař a natěrač. Působil zde i košikář Fojtík, jehož pěkné výrobky šly v těžké době špatně na odbyt. V 30. letech postavila obec pro zcela nemajetné občany chudobinec. Stavěla se též silnice ze Vsetína na Dušnou a druhá kolej železniční trati Hranice-Púchov, kde mnozí nezaměstnaní našli práci. Další pracovní místa vznikla postavením zbrojovek v Jasenicích a v Jablůnce. Koncem třicátých let se bylo možno vidět v vsi první nákladní auta. Z Růžďky byl prvním majitelem auta pan Janoušek. Nachylovat se začal i čas petrolejek. K částečné elektrifikaci Růžďky došlo roku 1937. Nejprve se svítilo v kostele a na faře, poté i v 50 domácnostech, které o to projevily zájem. Instalováno bylo i 6 lamp veřejného osvětlení.
 
Události z doby druhé republiky a okupace
Roku 1938, den před podepsáním Mnichovské dohody, přišli do Růžďky nakrátko česko- slovenští vojáci. Na Pálenisku postavili rozhlednu a umístili telefonní hlídku, v Holešově se pak nacházel ženijní prapor. V krátkém období druhé republiky (říjen 1938-březen 1939) bylo v obci postaveno hřiště a zahájila provoz školní jídelna.
Již za německé okupace roku 1939 dokončila obec stavbu obecního domu. V budově sídlila kancelář OÚ, ordinace dojíždějícího lékaře, byty a policejní stanice. Tento rok vyvolala mezi občany znepokojení zpráva o připravované stavbě údolní přehrady v Růžďce. Němci totiž oživili myšlenku stavby průplavu Odra - Dunaj.
Ve druhé polovině války zesílilo v okolí obce partyzánské hnutí. Podporu partyzánům poskytovali zejména v usedlostech na pasekách a vystavovali se tak značnému nebezpečí. Starosta obce Hurta byl často předvoláván na gestapo. Aby Němci odstrašili obyvatele od spolupráce s partyzány, začali provádět na Vsetínsku v jednotlivých obcích veřejné popravy. K takové tragédii došlo v Růžďce 4. listopadu 1944 v místě Slováčkovy zahrady. Zemřeli zde mladí muži zadržení při přechodu hranice na Slovensko.
Gestapo zatýkalo v Růžďce ještě 5.1. 1945, přičemž většina zatčených se již domů nevrátila. Jejich jména byla připomenutu na pomníku všem obětem těchto tragických let.
 
Po válce
Po osvobození Rudou armádou vzniknul v Růžďce národní výbor a stejně jako v celé republice i národní fronta, kterou tvořily čtyři obnovené politické strany. Agrární strana, která měla v obci silnou podporu před válkou, nebyla obnovena. Poslední svobodné volby roku 1946 vyhráli v obci komunisté. Dostali celkem 392 hlasů, druzí sociální demokraté 353 hlasů. V českých zemích uspěli komunisté všude, na Slovensku už ne. Velký příklon českého obyvatelstva ke KSČ nebyl po válce vůbec překvapivý. Podepsalo se na tom již samo osvobození, vzpomínky na Mnichov, prosovětský postoj presidenta Beneše i lákavé předvolební sliby KSČ, které hovořily i o podpoře malého podnikání. Taktéž české obyvatelstvo nemělo s komunismem pražádnou zkušenost.
Národní výbor v Růžďce měl po válce smělé plány včetně pokusu o založení menší továrny Pod Růžďkou pro 350 zaměstnanců. Dále měl být vybudován obecní vodovod, zřízena měšťanská škola, dokončena elektrifikace, opraveny cesty a zřízeno koupaliště. Realizována byla pouze oprava cest. Měšťanku navštěvovaly děti v sousední Jablůnce a od roku 1946 byla v obci otevřena i mateřská škola.
Komunistický převrat z 25. února 1948 se nekonal pouze v Praze, ale po celé republice. Provedly ho akční výbory národní fronty (AV NF), které vyloučily z NF odpůrce komunistů a doplnili je jejich sympatizanty z ostatních tří nekomunistických politických stran, aby bylo udrženo zdání jisté demokracie. Prakticky již vládla jedna strana. Akční národní výbor byl ustaven i v Růžďce.
O tom kam tehdejší Československo směřovalo napovídaly nedemokratické volby roku 1949. Jednotná kandidátka pro NF vedenou komunisty a bílý lístek jako výraz nesouhlasu. Z 893 odevzdaných hlasů bylo odevzdáno pouze 52 bílých lístků. I v naší obci byl porušen jeden ze základních demokratických principů - tajnost voleb.
 
Zamyšlení nad dobou jež přišla
Hodnotit dobu historie obce od padesátých let do let devadesátých je dosti obtížné. Předně došlo k Růžďce k velkým sociálním změnám. Růžďka přestávala být vyloženě zemědělskou obcí díky velké výstavbě průmyslu v okrese. Do podniků ve městech začala řada občanů dojíždět a jejich sociální situace se významně zlepšila. Do obce byla zavedena pravidelná autobusová doprava. V zemědělství se situace obyvatel nejprve spíše zhoršovala. Vysokým odvody státu se připravovala půda pro zakládání JZD. První JZD z roku 1953 se po půl roce činnosti rozpadlo. Nové bylo založeno roku 1957 a samostatně hospodařilo až do roku 1974, kdy se stalo součástí JZD Přehrada.
Duchovní ovzduší padesátých let však pod slupkou nadšeného budování socialismu skrývalo řadu negativních věcí. Násilné združstevňování, úplná likvidace soukromého sektoru, všude vyhlašovaný třídní boj, nesvoboda slova a strach z pronásledování ze všemocných orgánů státu a strany. Svobodu vyznání sice ústava zaručovala, praxe však byla jiná. To vše vedlo k mnoho lidským tragédiím.
Zmíněné období dějin obce by však vyžadovala důkladnější a systematičtější zpracování a zhodnocení.
 
Seznam použitých pramenů a literatury
Prameny
  • MZA Brno, D 1  (katastry - lánové rejstříky), L 375, Lánový rejstřík vsetínského panství z roku 1670.
  • MZA Brno, D 1  (katastry - lánové rejstříky), L 50, Lánový rejstřík panství Meziříčí pod Rožnovem z roku 1675.
  • MZA Brno, D 2  (katastry - rektifikační akta), R 375, Rektifikační akta vsetínského panství z roku 1749 a soupis k dani komínové z roku 1667.
  • MZA Brno, D 4  (katastry - tereziánská katastr), T 413, ves Raussteczka, rok 1755.
  • MZA Brno, D 5  (katastry - urbariální fase), U 49/H, ves Růžďka, rok 1775.
  • MZA Brno, D 6  (katastry - josefinský katastr), J 2046, ves Růžďka, rok 1787.
  • MZA Brno, D 9  (katastry - stabilní katastr), sign. 2269, indikační skica stabilního katastru - ves Růžďka, rok 1827.
  • MZA Brno, G 371 (opisy urbářů), č. 583, Opis urbáře panství vsetínského z roku 1660.
  • ZA Opava, velkostatek Vsetín, i.č. 42, Popis panství vsetínského z roku 1666.
  • ZA Opava, matriky, i.č. 2367, Matrika vsetínská z let 1644-1692.
  • ZA Opava, SPK 6997, Gemeinde Rauschka Grundbuch (1744)- 1820- 1866.
  • ZA Opava, velkostatek Vsetín, i.č. 894, Soupis poddaných z Růžďky vyslaných roku 1742 proti Prusům.
  • OA Vsetín, Paměťní kniha obce Růžďky (1927-1949).
  • Vzpomínky na Českobratrský sbor v Růžďce (rukopis).
Edice pramenů
  • Hrubý, J : Moravská korespondence a akta II. (1627-1636), Brno 1937.
  • Radimský, J. : Soupisy Valachů, NV 7, 1941.
  • Radimský, J. : Berňová registra moravská olomouckého kraje (1517), ČMM 76, 1957.
Použitá literatura
  • Baletka, L. : Pržno očima šesti staletí 1372-1972, Valašské Meziříčí 1972.
  • Baletka, L. : Liptál, kapitoly z historie obce na Valašsku, Zlín 1994.
  • Baletka, L. : Růžďka, pohled do historie obce na Valašsku, Vsetín 1998.
  • Beck, R. : Unterfinning : ländliche Welt vor Anbruch der moderne, München 1999.
  • Burian, I. : Dějiny protestantismu na Vsetínsku, Vsetín 1993.
  • Dostál, F. : Valašská povstání 1620-1644, Vsetín 1960.
  • Doucha, F. : , Kolařík, J., Novák, J., Pavlík, R. : Okres vsetínský, Vsetín 1938.
  • Jakeš, J. : Dějiny růžďské školy. Krajské muzeum Gottwaldov 1957.
  • Langer, J. : Co mohou prozradit lidové stavby, Rožnov pod Radhoštěm 1997.
  • Macůrek, J : Valaši v  západních Karpatech, Ostrava 1959.
  • Matějek, F. : Činžovní pole v moravských lánových rejstřících, SAP 29, 1979.
  • Matějek, F. : Podsedek na Moravě (obrázek z dějin poddaného lidu), Brno 1970.
  • Matějek, F. : Byla zavedena lánová soustava v pohraničních panstvích severní Moravy ?, ČSM 36, série B, 1987.
  • Václavek, M. : Dějiny města Vsetína a okresu vsatského, Vsetín 1901.
  • Válka, J. : Hospodářská problematika feudálního velkostatku na předbělohorské Moravě, Praha 1962.
  • Vlček, B. : Touha po životě, Český Těšín 1979.
Seznam zkratek
ČMM - Časopis Matice moravské
ČSM - Časopis slezského muzea
NV - Naše Valašsko
SAP - Sborník archivní prací
VVM - Vlastivědný věstník moravský
SlS - Slezský sborník
OVM - Okresní vlastivědné muzeum ve Vsetíně
MZA - Moravský zemský archiv v Brně
ZA - Zemský archiv v Opavě
OA - Okresní archív ve Vsetíně